Fotbal hrál i s jednou rukou, nyní motivuje tým i z vozíku

10. 10. 2013, 6:00  |  sport  |  Olomoucko, Prostějovsko, Přerovsko

BOUZOV - Životní příběh jako málokdo má za sebou šestačtyřicetiletý Petr Formánek z Bouzova. S nepřízní osudu se však vypořádal skvěle, a i když už dnes nemůže pobíhat po trávníku, s fotbalem je jeho život nadále úzce spjatý.

Petr Formánek se i přes svůj handicap stále věnuje fotbalu. Jako funkcionář působí v Sokolu Bouzov.
Foto: Vojtěch Bílý, 5plus2
 

S fotbalem začínal Petr Formánek už jako malý kluk. "Hrál jsem už od šesti let, tehdy ani jiné možnosti nebyly, fotbal hráli všichni. V sedmi letech se mi ale stal těžký úraz. Maminka mi vždycky říkala, že se nemám dotýkat elektrických drátů spadlých na zem. V tom jsem ji sice poslechnul, ale vylezl jsem rovnou na elektrický sloup. Tělem mi projelo 22 tisíc voltů, měl jsem těžké popáleniny a přišel o ruku," vzpomíná po několika desetiletích Formánek.

Ani takový hendikep mu ale nezabránil vrátit se na fotbalové hřiště. Už rok po úrazu zase pobíhal po zeleném pažitu. "Zjistil jsem, že mě to nijak zásadně neomezuje. Jen jsem nemohl házet auty, to ale nevadilo, hrál jsem v útoku, dával góly," říká s úsměvem muž, který je historicky nejlepším střelcem Bouzova.

Z Lokomotivy na poštu

Do Bouzovského dresu ale vedla ještě dlouhá cesta. "Pocházím od Mělníka, ve dvanácti letech jsme se ale přestěhovali do Olomouce a já začal hrát za zdejší Lokomotivu, kde jsem pokračoval i v dorostech a v mužích," říká Formánek, který ale po několika letech s velkým fotbalem na čas skončil.

Mohla za to jeho nová práce. "Začal jsem dělat na poště a v jejím dresu jsem hrál malou kopanou. Dodnes mám na kontě asi 180 soutěžních zápasů za poštu a v nich jsem dal 230 gólů," vysvětluje Formánek, že v týmu rozhodně nebyl jen do počtu.

V roce 1991 se pak Petr Formánek přestěhoval do Bouzova, kde žije dodnes. "Když jsem sem přišel, žádný fotbal se zde nehrál. Jakmile jsem se trochu adaptoval, začal jsem po tom pídit. Bylo mi divné, že je zde pěkné hřiště ale tým žádný. Oslovil jsem několik místních a vyprovokoval je k tomu, aby se zde s fotbalem zase začalo," říká Formánek, který tak začal psát novou kapitolu bouzovského fotbalu.

Fotbalu pomáhá od stolu

V roce 1992 tak poprvé obléknul bouzovský dres a nosil jej až do roku 2001. Pak jeho aktivní kariéru ukončil další nešťastný úraz, po němž skončil na vozíku. "Ještě podzim v roce 2000 jsem odehrál za naše béčko na Olešnici. Poslední zápas jsem hrál na mezinárodním halovém turnaji zemí Vyšegrádské čtyřky v dresu pošty. To bylo v únoru 2001, v neděli jsme se vrátili a tři dny na to jsem doma uklouznul na schodech. Praštil jsem se do krku, měl jsem otok na míše a zůstal ochrnutý," vzpomíná na další nelehké období Formánek.

Ani to ale jeho vztah k fotbalu nezlomilo. "Začal jsem dělat funkcionáře. Nejdříve jen pokladníka, s tím mi hodně pomáhala manželka, která vyplňovala pokladní deník, já jsem jí to diktoval," říká s tím, že postupně se mu nabalovaly další funkce. Dnes tak funguje jako sekretář klubu, na domácí zápasy připravuje fotbalový zpravodaj a tiskne lístky, ale stará se i o další administrativu od nákupu hráčů, přes komunikaci se svazem až po vedení webových stránek klubu.

Klub museli restartovat

I v roli funkcionáře prožil Petr Formánek některé těžké okamžiky. "Před několika lety se náš oddíl vyčlenil ze Sokola a stejně tak se osamostatnilo rezervní družstvo na Olešnici. V Bouzově se pořád postupovalo, byli zde hráči většinou na hostování a hrál se pěkný fotbal v 1.A třídě. Ze dne na den to ale všechno skončilo," říká Formánek.

Tehdy přišel před posledním zápasem sezóny mecenáš zdejšího fotbalu a oznámil, že končí. "Pro nás to byl šok, zrovna jsme slavili 100 let Sokola. Když jsme to po zápase říkali místním chlapům, slíbil jsem jim, že udělám všechno pro to, aby v Bouzově fotbal neskončil. A kdyby přeci jen, tak maximálně na rok," vysvětluje Formánek.

Znovu tak museli začít od píky. Klub formálně opět přešel pod Sokol, shánět se museli i sponzoři. Největší problém byl ale jinde. "Neměli jsme téměř žádné hráče. S kamarády jsme obvolali pár kluků, kteří dřív hráli. Stejně tak bylo potřeba oslovit i funkcionáře, kteří by se o klub starali. Nakonec jsme to nějak dali dohromady a přihlásili se do soutěže," popisuje Formánek složité období bouzovského fotbalu.

Místní na fotbal chodí

Budoucnost fotbalu v Bouzově je teď podle Formánka ve hvězdách. "Nějakým způsobem se snažíme nastartovat mládež, to je takový můj další cíl. Jinak je ale dobré, že v současnosti je většina hráčů přímo z Bouzova a okolí. Takže kostra týmu je místní a doplňujeme to jen několika hráči na hostování," libuje si Formánek.

Toho těší i velký zájem o domácí zápasy jeho týmu. "Pravidelně sem chodí okolo stovky lidí. To je na třetí třídu opravdu hodně. Navíc když hrajeme derby s Olešnicí, dostáváme se až ke třem stovkám diváků, což není k vidění ani o několik soutěží výš," je přesvědčený Formánek, který za úspěchem vidí i pravidelné slosování vstupenek o ceny.

Fotbal tak pro Petra Formánka nadále zůstává vášní, které se rozhodně nevzdá. "Samozřejmě jsou chvíle, kdy by s tím člověk nejraději seknul, naštěstí jich je ale minimum. I když je člověk občas nazlobený, tak tím prostě žije. Pro mě je největší odměnou, když vidím, že ta práce, kterou dělám, je k něčemu dobrá. Lidi se tady na fotbal těší, žijí zápasem a ještě dlouho po závěrečném hvizdu se o něm baví. A samozřejmě mě těší, když vyhráváme," uzavírá Formánek s tím, že do fotbalu bude určitě dělat ještě dlouhé roky.

Autor: Vojtěch Bílý